Angličtina

Skoro v každém inzerátu s nabídkou práce se v kolonce nároky na uchazeče dočtete ono kouzelné „Aj“. Angličtina. Ovšem od gymplu už uplynul nějaký ten pátek. A člověku se vybaví akorát tak to obligátní „hau du jů dů“ a „ajm fájn“. No jo, fajn se sice mám, ale s tou angličtinou už je to horší. A tak si člověk říká, že by s tím mohl takzvaně něco udělat. Ovšem jakou metodu zvolit, aby u toho jeden vydržel a neodsunul to zas na „někdy“? Překonala jsem svůj všeobecný odpor ke slovu výuka a uvažovala o různých možných metodách výuky angličtiny.

Tak si říkám: půjdeš do jazykovky. Tak se to přece většinou dělá, když už má člověk za sebou nějakou tu střední a před sebou potřebu naučit se něco, co se tam neučil, nebo učil, ale nechce zapomenout. Nejčastěji se ovšem jedná o klasickou mutaci caesarovského syndromu: Přišel jsem, slyšel jsem, zapomněl jsem a opravdu si nevzpomenu. Takže dobře: angličtina a jazykový kurz. Jistě mají nějakého amerického hezouna s naturální výslovností. Hm, ale kdo na to má čas, peníze a náladu? Angličtina – neangličtina, vůbec se mi do toho nechtělo. Tak jsem se mrkla na jednu z knih angličtiny pro samouky. Jenže já nikdy nebyla ten typ. Víte už to slovo: samouk. Čert vem, že to zní amatérsky, ale jsem ten, kdo se sám k něčemu takovému donutí? Asi ne. Určitě ne. Představa, že si sama zadávám domácí úkoly, mne nenaplňuje očekáváním brzkého úspěchu. Spíš naopak. Úplně naopak. Jistě, zas mi každý stupidní seriál bude milejší než učebnice, tedy i než angličtina.

No, ale kdyby ta kniha byla na kazetě? Zašla jsem se podívat do knihkupectví. A zjistila, že mnoho těchto ,,audioknih“ se sice pyšní titulem ,,od lektorů z Oxfordu“, ale že jsou jen dražší a o nic víc motivující než běžné knihy. Sice plusem je, že slyšíte správnou výslovnost, jenže hlasy z pásky mě vždycky uspávaly. Na ukolébavku je to opravdu příliš drahé a sny bych raději měla přece jen v češtině než v angličtině. Globální svět mi stačí přes den.

Tak si říkám: plácni se přes kapsu a vyjeď si do nějaké té anglicky mluvící země. Ovšem kapsa, přes kterou jsem se plácla, zeje prázdnotou a ta část mozku, kde je nápis ,,angličtina“, také. Tak co s tím? Kde nic tu nic a angličtina už vůbec nic. Pak mi došlo, že jsem informace o všech metodách výuky angličtiny čerpala z internetu. Tak proč se vlastně neučit přímo na něm? E-learning. Hmm. Angličtina z domova. Není to až tak drahé a testy mi zkontroluje někdo jiný. Snad mě to bude bavit a kapitolu ,,sám sobě učitelem“ mohu vynechat. Je to optimální kombinace, která ušetří mou vrozenou lenost krutých ran a zároveň ušetří i peníze a možná v budoucnu pomůže i nějaké vydělat. Takže dělám kávu a chystám se na první lekci angličtiny po internetu. Inu, snad se zadaří. Prolustrovala jsem si různý nabídky e-learningu a končím na http://www.vyuka-anglictiny-online.cz/ Kurz je levný a nepříliš komplikovaný, navíc mohu občas pokecat s lektorem. Jdu tedy na to. A jak jste na tom s angličtinou vy?